Smetanovy sady

Hlavní městský park. Jeho jádrem je tzv. Rudolfovo stromořadí, alej přísně řezaných jírovců a lip, založená v roce 1820 jako nejstarší park v Olomouci. Hlavní alej měří 710 metrů. V roce 2008 byl zjištěn výskyt tesaříka drsnorohého Megopis scabricornis (kriticky ohrožený druh). Rudolfova alej, první olomoucký parkový prostor, o jehož založení se postaral olomoucký arcibiskup, arcikníže Rudolf Jan Habsburský, se totiž stala oblíbeným místem vycházek Olomoučanů už ve 20. letech 19. století. V roce 1832 převzalo park, nalézající se původně na vojenských pozemcích, do správy město, a položilo tak základ městských veřejných sadů. Dalším významným datem pro olomouckou zeleň je rok 1866, kdy byla Rudolfova alej, za prusko-rakouské války zcela zničená, znovu obnovena a za přítomnosti císaře Františka Josefa I. slavnostně otevřena. Správu města nad parky v roce 1875 definitivně potvrdil nový název aleje, přejmenované na C.K. Stadtpark. Z původního skromného stromořadí se během dvou století rozloha zeleného prstence města tvořeného dnešními Smetanovými, Čechovými a Bezručovými sady rozrostla na více než 47 hektarů. Délka hlavních alejí dosahuje téměř 2.500 metrů a každý, kdo by se chtěl projít všemi ostatními pobočnými cestami, musí počítat s více než čtyřmi hodinami chůze.

SMETANOVY SADY

Nejvýznamnější část tvoří Smetanovy sady, které jsou svými pozoruhodnými sadovnickými celky a krásnými zákoutími oázou odpočinku a relaxace pro obyvatele i návštěvníky hanácké metropole. Jejich 710 metrů dlouhá hlavní alej, vysázena po prusko-rakouské válce podle návrhu olomouckého radního, architekta Maxe Machánka, se stala symbolem olomoucké zeleně a výstav Flora Olomouc. Typickou podobu, kterou nesla celých 90 let - až do roku 2009, kdy město rozhodlo o nutném omlazení a rekonstrukci - získala v roce 1919 díky prvnímu českému správci Emanuelu Černému, který nechal vysázené lípy a jírovce přiřezat do vysokých rovných stěn. Estetický dojem dotváří květinový ornament aleje. Čilý stavební ruch, jímž byl park zasažen ve II. polovině 19. století, zejména poté, co v roce 1877 nastoupil do funkce ředitele městských sadů Karel Pohl, zanechal za sebou mnoho památek. Altán z březových dřev, postavený v roce 1869 v horní části parku, v blízkosti vchodu do areálu od bývalého autobusového nádraží, vydržel až do 60. let 20. století, kdy byl odstraněn. V roce 1879 byl uprostřed dnešních Smetanových sadů vybudován novorenezanční objekt s velkou fontánou s vodotryskem. Dnešní restauraci se dříve říkávalo „lázeňský pavilon“, či „lázeňská dvorana“, nebo také „Wilhelmshalle“ (Vilémova síň) na památku olomouckého dómského probošta Viléma Schneeburga, z jehož nadace byl dlouhá léta provoz městského parku podporován. Současně s její stavbou vznikl severně od ní dodnes existující dlouhý skleník železné konstrukce. V jeho výklenku stávala až do roku 1970 socha bohyně Flory se Schneeburgovým erbem. V roce 1886 byl do sousedství lázeňské budovy přenesen velký skleník dřevěné konstrukce – oranžérium - z parku v nedaleké Velké Bystřici (už v roce 1893 mohli jeho návštěvníci obdivovat více než 90 druhů rostlin – begónií, gladiol, vavřínů, dracén, juk, agáve, opuncií a několik druhů palem) a v roce 1895 zde přibyl ještě hudební pavilon. Základ dnešního rybníku s ostrůvkem a vodním střikem byl položen v 80. letech 19. století.